Vrchoviny jsou malá vesnička v předhůří Orlických hor, mezi Novým Městem nad Metují a Náchodem a jsou součástí Nového Města nad Metují. Vrchoviny mají 306 obyvatel, z toho je 150 mužů a 156 žen (51,0%). Domů 132. (Podle sčítání lidí v roce 2001).

Okolí Nového Města nad Metují

Stručná historie obce Vrchoviny

Jak ji v 70. letech 20. století zaznamenal vrchovinský kronikář Dr. Ing. Jaroslav Morávek: „Přesný letopočet vzniku Vrchovin jako osady a později obce nelze bezpečně zjistit. Z tržní obce Provodova vedla odbočka do Krčína přes dnešní katastry obcí Šonova a Vrchovin tato oblast byla zalidňována. Za kolonizace zvláště ve 13. století. V té době byla pravděpodobně založena obec Vrchoviny. První písemnou zmínku o Vrchovinách najdeme v archivu Zemského muzea v Praze z roku 1484, kdyby byla ves Vrchovin zapsána v zemských deskách s tím, že patří ke Krčínu. V týchž deskách jsou Vrchoviny uvedeny k roku 1527, kdy už patřily k Novému Městu nad Metují.

Jaký je původ názvu Vrchovin? Uváděny jsou tři možnosti. První uvádí, že vody z četných pramenů z úpatí hor Unčovských (Hunčovských) tj. lesů k Brance se táhnou, ke Kamennému háji tekly a tu „vrchoviště“ tvořily.

Druhá fáma uvádí, že obec dostala jméno od vrchů vinných, na kterých se před mnoha lety pěstovalo víno.

Třetí a snad nejpravděpodobnější název je, že obec dostala jméno od vrchů, které se rozkládají nad obcí tvoříce tzv. „vrchovinu“. Původ tohoto názvu je pravděpodobný už proto, že víc obcí v Čechách získalo takto své jméno.

Většina obyvatel se zabývala zemědělstvím. Proslulé bylo zejména sadařství. V minulých staletích patřily Vrchoviny k třešňovým velmocem. Pěstovalo se tu dvacet pět druhů třešní. Hanlivá přezdívka „peckaři“ platila nejen pro novoměstské, ale také vrchovinské.“

V roce 1668 měly Vrchoviny 30 čísel, z toho 16 selských usedlostí. V roce 1696 bylo napočítano 241 obyvatel. V roce 1850 měla obec 94 usedlostí s 557 obyvateli. V roce 1796 bylo povoleno zřídit ve Vrchovinách školu. Do té doby chodili vrchovinské děti do Krčína.

Vrchoviny mívaly dva pány. Jedna část obce patřila Krčínu a potom Janu Černčiskému z Kácova, druhá i s krčmou patřila k městskému statku. Tu přikoupil v roce 1528 od rytíře Sendražského ze Sendražic Vojtěch z Pernštejna. Lesy ve stráních nad Metují využívala obec spolu s Přibyslaví.

Pověst vypráví, že tyto lesy patřili rytíři Ratajskému, který měl pod Sendraží dřevěný zámek. Místu se dodnes říká „na zámkách“. Místo výše nad zámkem se nazývá „hláska“ nebo „strážnice“.

Rytíř měl dvě dcery, z nichž jedna se jmenovala Gertruda a druhá Eliška (viz Gertrudin vír). Ta prý jednou v metujských lesích zabloudila (tomu lze dnes těžko uvěřit), vrchovinští dřevaři ji cestu ukázali a za svůj ušlechtilý čin dostali ony lesy.

Stalo se kolem roku 1360, avšak roku 1400 už Sendraž, Mezilesí, část Přibyslavi a Vrchoviny patřili ke Krčínu.

Z knížky Bohumila Dvořáčka :

Pohledy do minulostí Nového Města nad Metují.